OHLÉDNUTÍ: PINK FLOYD - Třiatřicet let s "A Momentary Lapse Of Reason"

 

Album, o kterém budu dnes povídat, patří k velkým klasikám, a zároveň k velmi zmiňovaným deskám pozdního období toho, co zbylo z původní myšlenky progresivního rocku. Je hudebně jiné, než předchozí počiny legendárních PINK FLOYD, a to nejen díky absenci původního člena kapely Rogera Waterse. Je také mým prvním albem kapely, znám jej důvěrně od svých nějakých šesti let života a i díky tomu jej dodnes nosím hluboko v srdci. Čtenáři jistě mi odpustíš drobné zasnění tu a tam.

Pozice zbývajících členů Davida Gilmoura a Nicka Masona nebyla po oficiálním konci Pink Floyd v roce 1985 jednoduchá. Roger Waters se nedokázal smířit s tím, že odkaz kapely má fungovat bez něj. Rozjel tedy vlnu soudních tahanic, ze kterých vyšel ne sice jako zcela poražený (dosáhl například toho, aby bez něj zbytek hudebníků už nikdy neprezentoval projekt „The Wall“ v jeho celistvosti), o značku PINK FLOYD ale definitivně přišel. Vlastní také práva na skladby z alba „Animals“ a na své další autorské věci, z nichž některá s PINK FLOYD sdílí, aby je kapela mohla prezentovat naživo. Jak David Gilmour, tak Roger Waters už jsou nyní aktivní čistě sólově, takže roli hrají v současnosti čistě tantiémy.

„A Momentary Lapse Of Reason“ byla stvořena v mnohem přátelštější atmosféře a náladě, než předchozí deska „The Final Cut“, nad kterou měl Roger Waters totální tvůrčí nadvládu. K producentské židli se také vrátil Bob Ezrin, který tak obrovskou měrou dokázal spolu s Watersem vdechnout nesmrtelnost dvojalbu a multimediálnímu projektu „The Wall“. Jeho účast Waterse ve své době rozezlila a ten se tak nechal slyšet, že nové album je „velmi dobrý padělek“, a že „to zní skoro jako skutečný PINK FLOYD“.

Hořkost svého vyjádření později Waters pochopitelně přiznává a mírní, a my posluchači si můžeme být jisti, že toto opravdu není padělek, a že je to skutečně PINK FLOYD se vším všudy. Deska dýchá gilmourovským feelingem, to je pravda. Stejně jako následující „The Division Bell“ trochu připomíná styl Gilmourových sólových desek a v důsledku to vůbec nevadí.

Díky těmto okolnostem v roce 1987 vychází melancholické, zasněné (až éterické) album plné hluboké filosofické lyriky, textů o soucitu, lásce a bolesti. Album otevírá kytarová ambientní skladba Signs Of Life. Dokonale ilustruje to, co se bude v nadcházejících padesáti minutách dít. Zvuky pádel šplouchajících ve vodě (album bylo mimochodem nahráno ve studiu nacházejícím se na lodi) obohacují tklivé harmonie kláves a syntezátorů, ke kterým se přidává čistý a nadýchaný zvuk Gilmourovy kytary. Kompozice končí mohutnými elektronickými akordy a odchází do ticha, aby dala prostor razantnímu nástupu prvního velkého hitu alba Learning To Fly. Tvrdé kytarové riffy a ženské sborové vokály v refrénu dávají skladbě nečekanou extatickou razanci, o které si mohl posluchač na předchozím albu nechat jenom zdát.

Třetí skladba Dogs Of War patří mezi velmi temné zástupce floydího itineráře. Inspiraci viditelně nalézá v nastupující industriální vlně plné syntezátorových attacků a modulací. Text je o válce, o agresi a mamonu. Leží tak v celkovém kontrastu k ostatním částem příběhu alba. Skvělým vyvrcholením skladby je fenomenální sólo hostujícího saxofonisty Scotta Page. One Slip pokračuje trochu jiným, až tech-trancovým motivem a má výraznou hitovou patinu. Skladba výjimečně neobsahuje kytarové, ale baskytarové sólo hostujícího mága Tonyho Levina (dlouhá leta účinkujícího například v KING CRIMSON). Melancholická balada On The Turning Away je inspirována a poplatná narůstajícím Gilmourovým filantropickým aktivitám a odkazuje i na aktivity a koncerty LIVE AID. Obsahuje krásnou myšlenku a parádní kytarové sólo v celé poslední třetině skladby.

Otáčím desku, abych byl na začátku druhé strany doslova odvát jednou největších šleh, kterou kdy PINK FLOYD stvořili. Skladba Yet Another Movie je v mých uších něčím naprosto fenomenálním. Obsahuje hloubku, obsahuje bolest prožití lidského života a naprosto odrovnávající kytarové sólo. Něco tak skvostného bylo naposledy (alespoň z hlediska kompozice) k poslechu v případě slavné Comfortably Numb.

Jdeme do finále, které zahajuje psychedelické intro Round and Round, na které navazuje psychedelický kus Terminal Frost uvedený a zakončený vokodérovou skladbou/básní A New Machine. Instrumentální skladba obsahuje nepřeberné množství nápadů, je z ní cítit entusiasmus a cit pro krásu. Epická kompozice Sorrow zakončuje floydovské plynutí hlubokými syntezátorovými a klávesovými vrstvami s dominujícími kytarovými sóly a meditativní náladou principála kapely.

„A Momentary Lapse Of Reason“ by bylo možné popisovat ze všech možných úhlů. Kromě vyjádření svých dojmů ze skladeb se omezím na konstatování, že album důstojně navazuje na předchozí etapu. I bez Rogera Waterse dokáží PINK FLOYD zaujmout i po mnoha posleších. Posluchači, kterému se zdá původní mix z osmdesátých let příliš „plechový“, doporučuji vynikající remix z roku 2019, který je jemnější, ale nabízí zřetelněji drobné zvukové detaily, které v roce 1987 trošku potlačil celkový kontext vzniku a novost celého nahrávacího procesu.

S láskou si toto album velmi často pouštím a i když PINK FLOYD vlastně nikdy nevydali špatné album, vidím právě „A Momentary Lapse Of Reason“ jako jedno z těch zajímavějších z jejich bohaté diskografie.