Zatímco na „Fragile“ se ustálil nejslavnější line up kapely, tedy verze YES ve složení Anderson, Wakeman, Bruford, Howe a Squire a deska sama už dýchala charakteristickou pozitivní, ale rytmicky komplexní rockovou atmosférou, „Close To The Edge“ je album, kde jsou typické estetické rysy kapely v oné době dovedeny do extrému. Počet skladeb se ustaluje na třech dlouhých kompozicích. První strana vinylové desky obsahuje titulní Close To The Edge. Ve své době to byl odvážný krok, který se vyplatil. Druhá strana obsahuje harmoničtější melodickou kompozici And You And I a s polyrytmicky a industriálně laděnou Siberian Khatru, na kterou nejeden fanoušek přísahá jako na nejlepší skladbu uskupení.
Deska je plná tonálních změn, má výrazný zvuk z produkce Eddieho Offorda, všechny tři skladby mají svojí vlastní nesmazatelnou auru, která se vtiskne hluboko do rockerského srdce. Tepe tvůrčí vizí, která ovlivnila generace muzikantů, za totality i u nás díky české verzi alba (která vyšla s přeloženým názvem „Na samém okraji útesu“). Hudba štěká i hladí, nasává do sebe mnoho hudebních vlivů, například jazzové hudební kořeny bubeníka Billa Bruforda jsou zde slyšet s velkou intenzitou. Bruford se velmi koncentruje na nejrůznější vyhrávky a tempové změny. Rick Wakeman předvádí nadlidský výkon s klávesovými nástroji, dodává hudbě kosmickou energii a neustále střídá nálady. V patnácté minutě Close To The Edge předvede dle mého pohledu své nejlepší klávesové sólo, které s YES vytvořil. Hudba střídá tempa, vytváří dojem neklidu a zdánlivé chaotičnosti, aby následně přinesla veselé rozvolnění nálady.
Se skladbou And You And I přichází uvolnění a posluchač se může nadechnout, nabrat síly a dostat se do více meditativního rozpoložení. Skladbě dominují nádherné vyhrávky akustické kytary a mohutných klávesových stěn. Vokální harmonie (jeden z charakteristických prvků hudby skupiny) plynou s přirozenou vzdušností a hladí na duši.
Siberian Khatru je naopak velmi dynamický kousek. Rozjíždí se rychle energickým Howeovým rifem. Squireova basa bublá a skáče s velikou elegancí od tónu k tónu, hraje si se synkopami a jazzem vonící rytmickou fantazií. Skladba se co chvilku zastaví, aby po chvíli opět nabrala rychlost. Končí extatickými rockovými výboji a až hard rockovou energií.
Andersonovy texty jsou opět plné jinotajů, bohatých obrazů a surrealistických metod psaní. Interpretovat je samostatnou zábavou pro nadšence do rockové literární lyriky, kterou se zde nyní nechci zabývat.
V neposlední řadě musíme zmínit i vynikající vizuální výbavu desky, kterou již podruhé obstaral fantaskní malíř a výtvarník Roger Dean. Ten ověnčil album sytě zeleným minimalistickým obalem, vzdáleně připomínající obrazy Marka Rothka. Rafinovanost grafického zpracování je o to zajímavější, že pestrý obraz kusu země s vodopády je obsažen na vnitřní straně.
"Close To The Edge" je dílem vyspělých hudebníků, kteří žijí hudbou. Má velmi složitou strukturu a je posluchačskou výzvou. Zároveň je laskavé k trpělivému a vnímavému posluchači, který je za své úsilí a aktivní poslech vždy náležitě odměněn. Hudba na tomto albu je nesmrtelná nejen svojí nadčasovostí, ale i svou schopností po každém poslechu nabídnout trochu odlišnou zkušenost. Zároveň ustaluje a definuje nadcházející vývoj YES a zcela jednoznačně je hudebním milníkem prog rockové generace první poloviny sedmdesátých let a vrcholem jejich tvorby. Následující deska Tales From Topographic Oceans se vydává odlišným směrem větší rozsáhlosti hudební kompozic a meditativních nálad. To rozdělilo do té doby jednotné fanoušky. Přesto i to považuji za jeden z vrcholů tvorby Yes, ale o tom si budeme povídat až někdy příště.
Komentáře
Okomentovat