Hlukový mág Masami Akita, známý pod uměleckým jménem Merzbow, vydává alba jako na běžícím pásu. Liší se postupy, barvou zvuku i propracovaností. Jedno z jeho posledních alb Camouflage patří k těm silnějším a živočišnějším příspěvkům jeho bohaté diskografie, která již činí něco okolo 300 alb.
Camouflage vyšlo u malého vydavatelství Essence Music včetně 149 kousků speciální limitované edice, zabalených do opravdu hezkého balení, navíc obsahující speciální DTS verzi alba. Celý digipack alba je moc hezky vyvedený, jde o klasické dadaistické koláže – různá zvířata, záběry města atp. Camouflage je klasický Merzbow, který ale pracuje se zvukem velmi rafinovaně a působí hodně barevně.
Ano, hluk na tomto výlisku je stále brutálně nekompromisní, masivní a naléhavý, je na něm ale znát mnohem pečlivější práce s dynamikou. Tři skladby o průměrné délce nějakých 22 minut ani trochu nenudí a posluchači předkládají hojnou dávku rytmů, zvuků, barev, aniž by celek ztratil na konzistenci. V druhé skladbě s romantickým názvem Transparent Man is Color With Blue and Pink a s délkou přes 28 minut můžeme dokonce slyšet náznaky melodií, které občas vylétnou z hlubiny žhavého hlukového magmatu, aby se do něj po chvíli zase vrátily.
Toto album je skvělé meditační pole, které nabízí nekonečné množství interpretací. To je jedna z vlastností, které na tvorbě Masamiho Akity oceňuji nejvíce. Nic nevysvětluje, na nic si nehraje, prostě jen předvádí tok ryzí abstrakce, kterou si musí posluchač v hlavě sám poskládat. Merzbow je ovlivněn mimo jiné i dadaismem a surrealismem, což se odráží v celé jeho tvorbě. Slovo Merz vytvořil německý dadaistický malíř, básník a architekt Kurt Schwitters jako označení pro svou vlastní uměleckou metodu. Jeho obrazy byly shlukem smetí z ulice, plakátů, výstřižků z novin, často vyčnívaly do prostoru, prostě bořily hranice, stejně jako to již třicet let dělá Masami Akita. Jeho hudba je též směsí toho největšího zvukového smetí a stejně jako Schwitters se snaží nacházet umění tam, kde by jej jinak nikdo nehledal, snaží se bourat (a často úspěšně) naše představy o škatulce zvané hudba.
Je pochopitelné, že mnohý posluchač jeho umění odmítne jako nesmyslný hluk (často s tím, že to není „hudba“). Pocity z jeho produkce jsou ryze subjektivní, někomu jsou příjemné, jiný není schopen je vstřebat. Proč jej poslouchat? Stejně jako cokoliv pro nás nového stimuluje myšlení a je možné vnímat díky takovým počinům svět v nových perspektivách, které nám zůstaly doposud skryty, protože jsme neznali žádný vhodný způsob jak je uchopit.
Hodnocení: 80%
Recenze byla napsána pro magazín nekultura.cz, přikládám odkaz:
http://www.nekultura.cz/hudba-recenze/recenze-merzbow-camouflage.html
Komentáře
Okomentovat