METAVOICE BLOG

Španělský hudebník a skladatel Max Corbacho patří mezi naprostou špičku současné ambientní hudby. Jeho styl je charakteristický meditační náladou a jeho produkce svědčí o hlubokém životním vhledu jejího autora, stejně jako rozhovor, který mi poskytl. Koho zajímá, jak takováto hudba vzniká a jak ji vnímá sám její tvůrce, pro takového čtenáře jsou určeny následující řádky. Kdo je Max Corbacho? Jak ses stal ambientním umělcem? Max Corbacho je jednoduše lidská bytost. Otázka „Kdo jsem?“ je základní otázkou života. Jsme zde, abychom si uvědomili, kdo doopravdy jsme. Na čemž pracuji. Můj vztah s ambientní hudbou začal, když jsem slyšel velké pionýry žánru, jako jsou Steve Roach, Robert Rich, Vidna Obmana a spousta dalších. Jak moc je hudba důležitá ve tvém životě? Hudba je formou vyjádření, která je mi nejbližší. Stejně jako jakákoli umělecká forma. Nicméně hudba obsahuje tohle všechno a ještě mnohem víc, má schopnost uvést nás do velkého a nevyslovitelného mystéria lidského života způsobem,...

Španělský hudebník a skladatel meditačního a silně éterického ambientu Max Corbacho vydal nedávno nové album Ars Lucis a spolu s ním zároveň dvě svá starší alba. Jednak čtvrté album The Resonant Memory of Earth, a také konečně CD svého předposledního alba BreathStream, které zatím vyšlo pouze v digitální podobě. Podívejme se krátce na každé z nich. The Resonant Memory Of Earth Album vychází v podobě 24bitové remasterované edice původního vydání z roku 2001 a představuje v Corbachově tvorbě zásadní milník. Skladby jsou mnohem delší, než tomu bylo doposud, jejich motivy jsou hlubší a sugestivnější. Album je mnohem více meditační než jeho tři předchůdci. Obsahuje čtyři dlouhé skladby, které svou atmosférou připomínají poryvy větrů a zvětrávání skal v arizonské či nevadské poušti. Až na jeden krátký moment v titulní skladbě jsou kompozice zcela bez rytmu, založené pouze na převalujících se syntezátorových plochách. Album The Resonant Memory of Earth je klenot současného ambientu, který urč...

Dvojice Atriohm a sólový projekt Encephalopaticys v dubnu vydali u známého psytrancového labelu Parvati Records nové společné album Ukalen. Opět máme co do činění s barevnou noční psychedelií, která nakopne jak na parketu, tak v teple domova. Oba projekty mají už v žánru značné renomé, takže Ukalen byl vydán s velkým očekáváním. Protože se obě jména objevují na českém webovém médiu, počítám, v podstatě poprvé, krátce je představím. Atriohm jsou bratři Leonid a Alexandar Golcev, jejichž projekt vznikl v roce 2003. Jejich hudbu je možné slyšet na mnoha kompilacích labelů jako Parvati Records, Peak Records či Dropout Records. Jejich styl by se dal popsat jako pestrý temný psytrance s velmi pozitivním účinkem na lidskou mysl. Encephalopaticys je Vasko Velickovski a stejně jako Atriohm pochází z Makedonie. V oblasti svého žánru patří mezi naprostou špičku a mezi mé nejoblíbenější autory, především díky tři roky starému debutnímu albu Psychotermic Meditation. Na tomto albu nasadil vysokou la...

Hypnoxock je mladá nadějná dvojice ze Španělska produkující psychedelický trance plný působivých melodií a originálních nápadů. Album Synthetic Resurrection je jejich dlouhohrajícím debutem a vychází v těchto dnech u izraelského vydavatelství A. P. Records. V současnosti jde zřejmě o jedno z uskupení, které má možnost osvěžit často poněkud stagnující melodickou scénu tohoto tanečního žánru. Neříkám, že není možné nalézt kvalitní projekty. Hudba autorů jako Space Buddha nebo Ananda Shake patří k tomu nejlepšímu, co lze na současné melodicko-psytrancové scéně nalézt. Jenže člověk se musí často prohrabávat snůškou průměrných produkcí, a tak se leckdy dostaví určitá letargie. Občas ale přijde nějaká perla, která mě donutí s nadějí zvednout hlavu. Mezi ně patří i debut Hypnoxock. Co způsobuje, že hudba Hypnoxock tak dobře funguje? Podle mě je to především jejich citem pro děj. Ví, kde hrát jen zlehka, aby si tanečník či posluchač mohl odpočinout, a kde přitlačit na pilu a nasadit nějakou gr...

Bio Rhythm je poslední album portugalského skladatele Nuna Santose alias Sidhartha, který produkuje energický a poslechově vstřícný psychedelický trance. Je to smršť výtečných a pestrých nápadů, album vás nabije pozitivní energií a vy prostě budete muset tančit. Sidhartha hraje styl, který je nyní v rámci současné psychedelické kultury asi nejpopulárnější – styl zvaný full on trance. Tato hudba je postavena na velmi silném pulzujícím beatu, čtyřčtvrťovém taktu a bublající rozfázované base, která dodává celé hudbě na naléhavosti a energii. Rychlost se většinou pohybuje mezi 140 až 148 údery za minutu, z hlediska psytrancové hudby jde o střední tempo. Sidhartha patří k tomu nejlepšímu, co lze na full on scéně nalézt. Má za sebou tři alba (včetně dílka Versus Galaxy, na které si přizval nejlepší kolegy svého žánru). Navíc album Bio Rhythm vyšlo u vynikajícího švýcarského vydavatelství Fractal Records, které patří mezi naprostou špičku v této oblasti. Od první skladby Heartbeat nás Sidhart...

Hlukový mág Masami Akita, známý pod uměleckým jménem Merzbow, vydává alba jako na běžícím pásu. Liší se postupy, barvou zvuku i propracovaností. Jedno z jeho posledních alb Camouflage patří k těm silnějším a živočišnějším příspěvkům jeho bohaté diskografie, která již činí něco okolo 300 alb. Camouflage vyšlo u malého vydavatelství Essence Music včetně 149 kousků speciální limitované edice, zabalených do opravdu hezkého balení, navíc obsahující speciální DTS verzi alba. Celý digipack alba je moc hezky vyvedený, jde o klasické dadaistické koláže – různá zvířata, záběry města atp. Camouflage je klasický Merzbow, který ale pracuje se zvukem velmi rafinovaně a působí hodně barevně. Ano, hluk na tomto výlisku je stále brutálně nekompromisní, masivní a naléhavý, je na něm ale znát mnohem pečlivější práce s dynamikou. Tři skladby o průměrné délce nějakých 22 minut ani trochu nenudí a posluchači předkládají hojnou dávku rytmů, zvuků, barev, aniž by celek ztratil na konzistenci. V druhé skladbě ...

Erik Ypma aka DJ Dione patří mezi nejvýraznější postavy holandské hardcore/gabber scény. Za svého dlouhého působení vydal už dvě dlouhohrající dvojalba a mnoho vinylů, které hrají DJs po celém světě. Nedávno vydané dlouhohrající 2CD nese název Still Here Kickin Ass. Dione pravidelně vydává u legendárního labelu Megarave, který je znám tím, jak moc si potrpí na tučné releasy. Nový počin Still Here Kickin Ass je toho ideálním důkazem. Kromě dvou CD našlapaných novým materiálem máme k dispozici DVD, na jehož drážkách je k vidění společenská tvář Erika Ypmy. Nějakého souvislého záznamu živého vystoupení se ale nedočkáme. DVD je spíš určeno ortodoxním fanouškům a není příliš vstřícné vůči holandsky nemluvícím. Je sice v angličtině, ale spousta pasáží je v holandštině, takže divák může jen odhadovat, čeho se daný rozhovor týká. Podívejme se tedy na zoubek novému materiálu. Nalezneme zde jak skladby z období posledních dvou let, tak i dříve nevydané kousky. Materiál je velmi konzistentní a ne...

(Básnická interpretace Darkest Before Dawn od Steva Roache) Tichá plabva skrz atmosféru planety tam někde v dálce je nekonečná tma a duše se spojuje sama se sebou v kruhu Největší tma je před úsvitem kdy kameny ožívají a dýcháš sám na otevřeném prostranství ve vesmíru tak vzácný chladivý vzduch Osamělý poutníku usedni a naslouchej písni písní magmatu vnořujícího se do mysli a větví stromů tiše se vzdouvajících a čekajících na slunce Osamělý poutníku na obzoru les továren zavražděná Venuše s nohama rozprostřenýma do tmy horizontu Největší tma je před úsvitem po smrti nekonečný spánek v energií nabité prázdnotě Možnost ilustrativního poslechu ZDE: Steve Roach - Darkest before dawn

Francouzský skladatel noční psytrancové hudby Concept je známé jméno. Vydal už dvě alba a na obou dokázal, že je talentovaným člověkem schopným utvořit si jedinečný styl a na jeho základech stavět nápaditou a originální hudbu (jakkoliv to v rámci psytrancu nejde úplně snadno). Nové album The Vicious Cycle vychází u Digital Psionics, jednoho z nejkonzistentnějších a nejlepších labelů na poli tvrdého, ale melodického nočního soundu. The Vicious Cycle je zajímavý už tím, že se nese v trochu světlejších polohách, než jeho dva předchůdci. Zatímco první album Experimental se nese v čistě tvrdých nočních linkách, Paranormal už malinko prosvítá na denní světlo. The Vicious Cycle tuto „cestu za světlem“ dovršil. Najdeme tu skladby vhodné jak do ranních setů hraných za úsvitu, i do setů nočních. Obal se povedl a celkově je originální, i co se týče grafiky labelu. Mám rád způsob, jakým si Digital Psionics dávají záležet na výstupní podobě svých releasů a obálka Concept, kovový 3D objekt laděný do...