Album na první
poslech navazuje na jemnější a básnivější náladovost
předchozí desky „The Incarnation of the Solar Architects“.
Nalézáme zde skladby v písňovější formě, jsou zde i temné
rituální kusy. Deska je inspirovaná i atmosférou literárního
odkazu Gustava Meyrinka či H.P. Lovecrafta a tepe děsivou
naléhavostí. Jde o jedno z těch alb, které vyžaduje poměrně aktivní poslech.
Jednou z hlavních
devíz Inade je jejich dlouhodobé konstruování hudebního
materiálu. Příprava jednoho alba jim zabírá mnoho let práce.
Jejich úsilí je ale průběžné, neboť vedle materiálu určeného
k řadovým deskám vzniká mnoho dalších skladeb, které najdou
uplatnění na některých jiných formátech. Některé z takových
skladeb můžeme slyšet na dvou kompilacích „Audio Mythology“,
které obsahuje právě takovéto skladby fungující více jako
samostatné jednotky. Alba řadová oproti tomu přímo řičí
konzistencí a promyšleností hudebního celku od začátku do
konce.
Není proto problém
vyslechnout řadové album Inade opakovaně za sebou, a to v případě
všech čtyř LP, které Inade doposud vydali. Jakkoli se novinka
nepyšní intenzivním hlukovým pojetím jako CD debut „Aldebaran“
(na kazetový debut „Burning Flesh“ jsem samozřejmě
nezapomněl), ani symfonickou intenzitou a agresivní temnotou jejich
jednoznačně nejlepšího alba „The Crackling of the Anonymmous“,
působí jako něco zcela nového, co ale jednoznačně ukazuje
směrem k Inade.
„The Nine Colours
of the Threshold“ je jedno z nejhlubších temně ambientních
hudebních alb roku 2018. Jde o dospělou, intenzivní a dech beroucí
nahrávku. A kdo jste nezažili naživo toto originální německé
duo, mrkněte alespoň na záznam tři roky starého vystoupení, kde
shodou okolností jako první skladba zaznívá právě „Noumenon“,
úvodní kapitola novinky.
Komentáře
Okomentovat